Tance na tyto hudební formy přestaly být skupinové a začaly se tančit v jednotlivých párech. Existovaly pro to dva hlavní důvody: jedním bylo oslabení španělského koloniálního vlivu, které bylo způsobené Napoleonovým napadením Španělska a narušením jeho lodních tras konkurenčními koloniálními mocnostmi. Tím druhým bylo narůstání významu jednotlivce díky novým podnikatelským záměrům a úspěchům. Ekonomická nezávislost přinesla novou sebedůvěru, která snížila potřebu projevování loajality k mateřské zemi.
Individualizace tance připravila půdu pro začlenění afrických pohybů do tanců odvozených od contradanse. Došlo na kreolizaci tance, jež byla přijímána rychleji v černošských komunitách než konzervativní vládnoucí vrstvou. Z tohoto důvodu začaly být kreolské tance vnímány jako fenomén nejnižších tříd, v Latinské Americe to byly: son na Kubě, merengue a bachata v Dominikánské republice, tango v Argentině a bomba a plena v Portoriku.